Tak jak to proběhlo?

No krásně jsme si zařádili! A myslím, že už není pochyb, že Nítky jsou pro takové srandičky jako stvořené. Určitě si to dáme zase znova.

Příjezd do Nítkovic o posledním listopadovém víkendu byl nad míru dramatický a nic pro slabé nervy. Když jsme pomocí nově nakoupených-urvaných-upravených-zase urvaných řetězů dohrkali po téměř třech hodinách do cíle, fakt jsem klesala na mysli. Nádherná sněhová pokrývka jakože úplně všude. Všechno nařezané dřevo mokré, země mokrá, v baráku kosa jak v psírně a furt sněžilo dál. Ještě štěstí, že jsme jámu před posledním odjezdem zakryli. To už bychom to jinak fakt museli odpískat.

V sobotu odpoledne jsme se však už pustili do příprav - nejprve drobnější hraní s jednotlivými výrobky. Drátování a zasypávání do hliníkových pouzdérek, prokládání slupkama a vším, co jsme v posledních týdnech sušili doma na topení.

Jáma byla od posledka hezky vypálená, s cihelnou podlážkou, rovnou jsme začali budovat hnízdo pro výrobky. Jsem hrdá na to, že jsme nemuseli pořizovat prakticky nic (až na pár drobností jako drátky, alobal apod.) nového za velké peníze. Všechno jsme doma měli. Takže jsme naládovali jámu starou slámou, senem, papírem ze skartovačky, uschlými keříky bylin a začala alchymie.

Na výrobky se pak snášela směs chemie, kompostovatelných zbytků a kuchyňských přísad. Než jsme to všechno připravili, schnulo u vedlejšího ohniště dřevo, které jsme postupně přetáhli nad jámu. A pak už jsme intenzivně přikládali a přikládali a oheň to byl jako prase. Sobota skončila okamžikem redukce, kdy se na jámu vyplněnou žhavými uhlíky položily plechové plotýnky, aby se výrobky bez přístupu kyslíku začaly vybarvovat.

V neděli jsme se vzbudili do opět hustě sněžícího rána se šimráním kolem žaludku, jak se, šmarjapano, zase dostaneme do Brna... No ale ještě víc jsme se hnali k jámě, která stále lehce doutnala, výrobky v ní se však už daly vytáhnout. Kdybychom měli více času a méně strachu z počasí, klidně bych to tam ještě nechala poležet do studena.

A jak to teda dopadlo? Krááááásně. Jsem nadmíru spokojená. Pilotní díl, počasí na prd, ale všechno do sebe hezky zapadlo. Tímto chci vyjádřit velikánský dík mému mistru ohně, pomocníkům, kteří vážili cestu až k nám, také těm, co vážili cestu až k nám, aby nás podpořili svou přítomností a omlouvám se všem, kteří čekali víc modré a zelené.

Už přemýšlím nad dalším termínem, ale ještě před ním bych ráda stihla RAKU SEDÁNEK! Tak nějak tuším, že mi Ježíšek donese plynový hořák a teploměr do žáru:) Bude to opět velkolepé a doufám, že vás všechny budu mít zase u toho!